I když se to může nÄ›komu zdát zvláštní, i v dneÅ¡ní dobÄ› se najdou lidé, kteří nevlastní Å™idiÄský průkaz, případnÄ› nemají k dispozici automobil (například proto, že v rodinÄ› je jen jeden, a s tím již nÄ›kdo odjel). I oni se vÅ¡ak nÄ›kdy potÅ™ebují pÅ™epravit na dané místo, mnohdy i se svými domácími mazlíÄky. Proto využívají služeb veÅ™ejné dopravy. Zde vÅ¡ak pro zvířata platí jiná pravidla než když se vezou v osobním autÄ›.

 

 

V první Å™adÄ› je potÅ™eba říci, že je na každém pÅ™epravci, za jakých konkrétních podmínek pÅ™epravu zvířat dovolí. VÄ›tÅ¡inou vÅ¡ak používají buÄ ta samá, nebo podobná. JistÄ›, nÄ›kteří dopravci je rovnou vyluÄují, avÅ¡ak takových je minimum. Jiné mají zase omezení velikosti, kdy například pÅ™epraví Äivavu, ale už ne dogu Äi vlkodava.

 

Tím hlavním pravidlem, které mají zavedeno snad vÅ¡ichni, je to, že zvíře (zejména pak psi) musí být zabezpeÄeno tak, aby nemohlo napadnout ostatní cestující. Je jasné proÄ. I nejlépe vychovaný pes se může ohnat, když mu v pÅ™eplnÄ›ném autobuse nÄ›kdo zniÄeho nic Å¡lápne na tlapku. Proto je vyžadováno, aby mÄ›l buÄ košík a vodítko, nebo byl zavÅ™ený v pÅ™epravním boxu. Je pak na majiteli, kterou cestu zvolí. Výjimku z tohoto pravidla mají slepeÄtí a asistenÄní psi a také policejní psi ve službÄ›.

 

 

Je jasné, že se to nÄ›kterým majitelům příliÅ¡ nelíbí, a je jasné, proÄ. NechtÄ›jí své chlupaté miláÄky omezovat a jsou pÅ™esvÄ›dÄeni, že ten jejich by nikdy nikoho nenapadl. To samozÅ™ejmÄ› může být pravda, avÅ¡ak každé zvíře se může nÄ›Äeho leknout a ohnat se, zvláštÄ› pokud není zvyklé v onom dopravním prostÅ™edku cestovat. PÅ™epravce má totiž za povinnost i zajiÅ¡tÄ›ní bezpeÄí vÅ¡ech cestujících, a to i od zvířat. Je tedy pochopitelné, že se chtÄ›jí vyhnout nepříjemnostem a tak se snaží pokud možno zabránit neÅ¡tÄ›stí.

 

Ať se nám to tedy líbí, nebo ne, ona přepravní pravidla tady jsou. A pokud se rozhodnete s daným dopravcem cestovat, pak tu automaticky znamená, že se jimi budete řídit. To si však mnoho lidí neuvědomuje.